Občan je ve společnosti vychováván k vlasteneckému cítění a postojům směřujícím k zodpovědnému chování při obraně vlasti a jejích zájmů. Při formaci vlastenců ve století dvacátém s kořeny století devatenáctého došlo několikrát k silné manipulaci s národním cítěním. Současný premiér se v povolebním projevu projevil jako zdatný manipulátor, který vykazuje také zdatné prvky deformovaného vlastenectví z období normalizace. Jestliže před volbami byl předseda vlády přirovnán předsedou zelených k bývalému italskému premiérovi Silviu Berlusconimu, tak přirovnání nebylo daleko od skutečnosti. Berlusconi se ve svých projevech projevoval značně emocionálně a hrál na emoce mnoha občanů. Když předseda Senátu řekl, že při projevu Jiřího Paroubka slyšel jeho ústy mluvit Klementa Gottwalda, lze také usoudit, jakým způsobem se projevují jedinci, kteří nemají zvládnuté vlastní (a potažmo vlastenecké) emoce. Absence racionálního projevu a postoje pak zcela zřetelně poukazuje na krátkozrakost emocionálního myšlení. Místo toho, aby Jiřík z Paroubkovic čestně a rytířsky uznal porážku a prohlásil, že si emoce vyventiluje při sledování zápasů české reprezentace na nadcházejícím fotbalovém mistroství světa v Německu, tak je začal vypouštět předčasně ve chvíli, kdy se od něj čekalo racionální prohlášení k výsledkům voleb.

Bohužel, ukázal národu socialisticko-komunistickou nahotu falešné pýchy, pěstovaného pokrytectví a hromadu předsudků vůči regulérnímu vítězi voleb. Tím se skutečně degradoval do role polistopadového „korkového špunta“ a politického puberťáka. Na základě jeho falešných a lživých obviněních by si zasloužil jasný projev - nařezání a vyfackování přímo a zepředu. Jelikož je však již fyzicky dospělý a tělesné tresty jsou u nás zakázány, přichází v úvahu především pedagogické napomenutí a domluva od psychologicky zdatnějších a zralejších občanů. Naštěstí je jich dost. Je politicky politováníhodný. Co také čekat od člověka, kterému bylo v éře „tvorby“ ráje na zemi emocionálně vštěpován deformovaný vlastenecký sociální komunismus. A to do těch nejhlubších zákoutí mozkových závitů. Říká se, že cit je slepý. S emocionálním vlastenectvím lze vystačit skutečně jen krátkodobě a historie ukazuje, že přebujelé a nezvládnuté emoce u představitelů vládní moci vedou národ k degradaci racionálního myšlení. Proto také mnoho myslících lidí emigrovalo. Je jasné, že lidé tajně a plíživě spjatí s minulým režimem vykazovali a dodnes vykazují vysoký stupeň psychologické vlastizrady, která je samozřejmě obtížně dokazovatelná, ale její nositelé s ní klidně vystoupí i veřejně. Proti ústavnímu podání se tak děje v ústním podání. Vlastizrada je definována ústavou, psychologickou vlastizradu lze v budoucnu definovat také. V této souvislosti mě napadá výrok J. F. Kenedyho, který prohlásil v roce 1962 mimo jiné, že “… 21. století bude stoletím pedagogiky a psychologie“.

Je také dodnes viditelné ve srovnání s vyspělými západními společnostmi, z čeho všeho se postkomunistické země hrabou a jak musejí dohánět ztrátu způsobenou deficitem racionálního myšlení revolučních vůdců 20. století. Projevy maskující vlastní neschopnost uznat scestné zakrtkování se v nenarovnané národní minulosti budou vracet od sociálních komunistů jako bumerang. Z jednoho prostého důvodu. Na levé straně politického spektra totiž vznikla Česká strana sociálně pokrytecká.