29.3.2024 | Svátek má Taťána


SPOLEČNOST: Věnujte pár set tisíc pro zlepšení ega svého architekta

12.4.2006

Anebo rovnou nějaký milion. Chcete-li stavět něco většího. Nekoukejte na to, jestli se v tom bude dát bydlet! To není důležité. Hlavní je, aby to bylo "in".

Každý z nás je nějak potrefen tím, co léta dělá. Já třeba tím, že vlastním dva domy a musím se o ně starat a navíc jsem se léta profesionálně věnoval tzv. "péči o domovní a bytový fond". Líbí se mi Gaudího i Hundertwasserovy stavby i "Tančící dům", i když bydlet v nich bych nechtěl. Zato po zkušenostech s paneláky a takzvanou moderní meziválečnou architekturou považuji Le Corbusiera za architektonického Stalina a Mao Ce-tunga dohromady. To pro začátek

Dnes se u nás začíná dost stavět. Hodně stavět. Velice mnoho stavět. A nestane-li se nic mimořádného, máme zaděláno na další nejméně 30 let trvající stavební boom. A právě teď se hraje o to, jaké ty stavby budou. Zda půjde o milion variací na takzvané "podnikatelské baroko", anebo zda si zahnojíme krajinu koloniemi řadových domků, a la Holandsko. To se říká veřejně.

Ale ve skutečnosti je zde ještě jedno veliké nebezpečí. Pro ty, kdo si chtějí postavit dům za pomoci "moderního" architekta. Jde totiž také o to, kolik hejlů sedne na lep lobbistickému tažení určité části architektů, kteří se snaží všemi možnými prostředky přesvědčit zákazníka, že i když mu dům připadá sebepitomější a někdy doslova ohavný, je natolik "in", že se do něj vyplatí investovat. Většinou se však takovéto vymývání mozků nejvíc vyplatí pouze projektantům a architektům, kteří sezobnou tučný honorář a někdy i nějakou tu "odbornou cenu", čímž se takzvaně zařadí se mezi "avantgardu", a investor - tedy ten, kdo to nechal postavit - je holt pitomec, kterému se musí vysvětlit, že tomu nerozumí.

Napadlo mne, že válcování zákazníků probíhá na plné pecky, v okamžiku, kdy se mi do ruky dostaly dva na sobě různé časopisy. Prvním je PR časopis "BydleníStavbaReality" a druhým příloha "EXTRA" Reflexu č. 14.

Nejprve bych pořádal váženého čtenáře, až se zase s něčím takovým údajně nejmodernějším architektonickým dílem setká, aby se zamyslel nad tím, co se těmito ukázkami takzvaného moderního bydlení, které bývají vychvalovány až do nebe přes svůj podezřelý vzhled, vlastně zájemci říká. Já vám napovím:

1. v těchto domech žijí jen mladí lidé, pro které je "být in" víc než cokoli jiného,
2. nebydlí zde nikdo nemocný - není s ním počítáno
3. bydlí zde jen mladí a fyzicky zdatní, pro kulhající stařečky a reumatické babky jsou domovy důchodců
4. nebydlí zde a nebudou ani bydlet děti
5. uklízí v nich asi armáda ochotných a laciných služebných
6. nikdo zde nepotřebuje soukromí
7. použití takzvaných ekologických materiálů je nutné, ať to stojí co chce
8. bydlí zde mutanti, oproštění od instinktů, kterými příroda vybavila nás, obyčejné lidi
9. fyzika zde neplatí - a to ani u tak prozaických věcí jako je vytápění a podobně
10. náklady na provoz a údržbu jsou věcí, o které slušný člověk nemluví
11. pokud tomu nerozumíš, jsi pitomec, my ti to už vysvětlíme
12. bez nás nemůžeš být, na vlastní rozum zapomeň!

Myslíte-li, že přehnáním, pokusím se vám dokázat že nikoliv. A že smutnou skutečností je, že pro ukojení svého ega anebo pro větší zisk a pro svou často naprostou nevzdělanost v ničem jiném než v kreslení "domečků" vám architekti "blbnou hlavu".

Ideálem značné části těchto architektů je vytvoření co nejefektnější stavby bez ohledu na její funkčnost a praktičnost. Ideálem investora-stavebníka je však něco jiného. Hezký dům, v kterém se příjemně bydlí, kde je možno odpočívat i pracovat, vychovávat děti a stárnout, mít klid a pohodlí pro aktivity v době dobré i místo, kam se uchýlí po dobu starostí anebo nemoci. Dům by neměl vyžadovat mnoho údržby a už vůbec ne drahé údržby. Materiály na něj použité mají vydržet na dobu, po kterou bude stavba používána, a to je u nás dost dlouhá doba - aby se vyplatilo investovat peníze do pozemku a stavby -, alespoň na dvě generace. Nesmí v něm být zima v zimě a horko v létě. No prostě musí to být takový dům, jaké znali stavět už naši předkové a v kterých je jeho majiteli dobře.

To, že si s tím, jak se bude líbit dům jeho majiteli a jak se mu v něm bude bydlet, nemíní architekti dělat velkou hlavu, protože " klioš" tomu stejně nerozumí, ukazuje například většina článků v publikaci. Například článek "Můj svět v Březiněvsi". V něm se mimo jiné tvrdí, že uvedený "projekt vytváří. . . . . . nové prostředí. . . . . . . (protože ) rodinné domy si navzájem nekonkurují výstavností fasád. . . . ".

Kde já tohle už jenom četl? Že nezáleží na tom, aby věci vypadaly, jak chceme my. A protože nějak musí vypadat, to jak vybere někdo "Velký a Osvícený". No jistě, velký Mao a Le Corbusier milovali lidi i domy oděné do "jednotného vědecky a politicky správného hávu". Jak to dopadlo s Maem a jeho idejemi víme a my, co bydlíme v Česku, známe šílenost sídlišť (tedy třeba v Marseille jsou ta sídliště ještě děsnější). Takové vyjádření odhaluje jeho autora více než si myslí. Jedná se o myšlenku, že člověk je jen součást, tedy "nástroj", o který se musí "Vzdělaní" sami postarat. Aby se měli dobře. Ale ne moc dobře. Hlavně tak, jak si myslíme MY.

Klasickou ukázkou jsou například Baťovy domky ve Zlíně. Všechny stejné, všechny se stejnou fasádou, pro každou "kastu" zaměstnanců trochu jiné, určené však pouze k regeneraci pracovní síly. K ničemu jinému.

Nehaním Baťu, byl geniální průmyslník, ale i on v poplatnosti své době propagoval člověka coby "myslícího" doplňku stroje. (Viz Chaplinova Moderní doba.) A stejně tak se díval na bydlení - u domů žádné zahrádky, žádné garáže, žádné kůlny na nářadí, nic, nic, nic. Jen pracovat a pak hezky kolektivně regenerovat své síly, případně se hromadně vzdělávat. Ale jen tak, co potřebuje výroba. Ostatní je pro jiné. Bydlení jako součást ideálu kolektivismu. To jen oni "Moudří" mají jediní nárok na skutečné zahrady, na místnosti pro vzdělávání se, na individuelní zábavu. Pusťte si například Vávrovy "Šumná města" a podívejte se na ně z tohoto hlediska. Pro plebs určený k výkonu prefabrikované, pohodlné, ale ne moc a vše přísně účelné, avšak pro "Vůdce národa" stavby koncipované pro individuelní přání a potřeby. Vše hranaté, prefabrikované, neosobní - dům jako "stroj na bydlení" a výraz ideologického zaměření. Většina z nás nemá ráda hromadné a stejné stavby, a tak se naši architekti předhání v tvrzení, že nejlepší je individuální projekt. Což je pravda. Ovšem nesmí to být tak, že jediným uznávaným směrem je konstruktivismus a všelijak zpotvořený bauhausismus a všechny jejich dnešní variace. Dům jako krabice, jiná než rovná střecha je skoro zločin, křivky jsou zakázány, soukromí uvnitř domu je podezřelé. Všude musí být vidět! Jeden doveda dokonce navrhuje prosklený strop u koupelny! Ornament vůbec je zločin!

Co se však dodnes úspěšně zatajuje, je to, že ony dodnes tak obdivované a za příklad dávané funkcionalistické stavby například na pražské Babě jsou odborníkům známé tím, že se v nich špatně bydlí. Skoro ze všech hledisek. A že mnohé ty architektonické superstavby, z odkazu jejich myšlenkového obzoru vychází dnešní lobby architektů, nebyly vlastně nikdy obývány.

Že šlo jen o jen zhmotnění snu architekta. (Snad jediný z renomovaných odborníků, který přiznal, že ony konstruktivistické stavby slavných architektů často hezky vypadaly, ale moc bydlet se v nich nedalo, je jeden z přispěvatelů Neviditelného psa, historik architektury Zdeněk Lukeš.

Jako příklad vítězství ideologických myšlenek a názorů nad potřebou užitku je například slavná Vila Thugendhat. U ní však přiznejme, že i když prakticky nikdy díky svým osudům nesloužila dlouho k bydlení, a asi by se v ní bydlelo špatně, je alespoň zvnějšku krásná.

Nejprve si otevřeme stránky Zápis na Seznam UNESCO - 2001. Začneme od obrázku na levé straně. Zobrazena je, pokud vím, obytná část. V obytné části, kde by měl člověk trávit značnou část ne-li většinu svého času, by se měl člověk cítit příjemně. A také bezpečně.

To rozhodně není nesmysl, to "bezpečně" je jeden za základních požadavků naší psychiky, abychom se v určitém prostoru cítili dobře. (K tomu existuje například propracované studie o tzv. útěkovém a obranném prostoru, o tom, že každý myslící tvor - ať jako jednotlivec či člen skupiny - musí mít kolem sebe bezpečný prostor, který má pod kontrolou, jinak je ve stresu atd.)

Zdá se však, že tyto již staletí staré informace k moderním architektům ještě nedorazily. Všimněte si například, že když vejdete do restaurace anebo do jiné veřejné místnosti, vždycky jsou obsazeny stolky nebo místa k sezení tak, aby měl ten, kdo sedí , krytá záda. A viděl na příchozí. Muži si tak sedají téměř bez výjimky, zády ke vchodu si pak sedají automaticky ženy, které doprovází muž. To proto, aby jak mají zakódováno v podvědomí, měl muž jako fyzicky silnější (tedy většinou, že, ehm) možnost je v případě nebezpečí ochránit. Většinou si také žena podvědomě sedne tak, aby partnerovi nezakrývala pohled na vchod, kterým by teoreticky mohlo přijít nebezpečí. Ovšem pokud si žena sedá v restauraci či veřejné místnosti sama, také si většinou sedá tak, aby "pozorovala" a přitom měla "krytá záda". Pokud se totiž někdo takto nechoval, nejsou tady jeho potomci. Ostatně chovají se tak například i skupinová zvířata, jak je vidět v ZOO.

Podíváte-li se obrázek interiéru Villy Thugendhat znovu , uvidíme umístění stolu a židlí. Osoby u stolu v obrovské prosklené místnosti budou nesmyslně sedět k oknům bokem a to tak, že jsou viděny a samy nevidí. Přes den je to nepříjemné, večer si takto nesedne nikdy nikdo. (S výjimkou letní restaurace zaplněné hosty, což v našem podvědomí snižuje možnost, že se i my staneme obětí jakéhokoliv útoku. Jsme-li součástí velké skupiny, jsme bezpečnější. Tak se chovají mimo lidí i ptáci a všichni společenští savci a konec konců i ryby.) Tato informace evidentně chybí všem těm propagátorům "úžasných otevřených a prosvětlených obytných ploch".

Ostatně mnozí moderní architekti zřejmě neznají ani fyziku. A jak říkal náš profesor, "fyzika platí za každého režimu, ta se nedá okecat". Světlo a teplo jsou také fyzikální veličiny. Pokud vám někdo naplánuje dům plný "úžasných průhledů do zahrady" a jásá nad tím, jak "z každé místnosti je přímý vstup do zahrady", v životě zřejmě v takovém baráku nebydlel. (Denní obytný prostor býval vždy orientován na jih, jihozápad, ložnice pak pokud možno na sever. Do obytného prostoru tedy od rána svítí slunce.)

Veliké prosklené plochy přináší přesvětlení obytných prostor, což doslova týrá každého, kdo v takovém prostředí musí být delší dobu. Prudké dopadají světlo je nepříjemné. Jak říkal slavný psychiatr profesor Vondráček, i kráva ví, že když svítí slunce, má být ve stínu! Máme-li tedy obrovské "auslágy", tedy doslova výlohy, musíme si pořídit také zevnitř silné a kvalitní zastínění. Třeba těžké závěsy. Anebo rolety. Nebo zvenčí okenice. A to i pro použití během dne. Za prudkého slunce vždycky. Ostatně na silných závěsech se báječně drží prach. To je něco pro astmatiky, děti a staré lidi! A až vám bude víc než čtyřicet, zkuste si s takovou roletou či závěsem několikrát denně manipulovat. Anebo o to žádat manželku vážící 60 kg.

Takovýmito obrovskými prosklenými plochami navíc vniká do objektu teplo. Dá se říci vedro. Protože prostora, do které dopadá tepelná sluneční energie, je uzavřená. Otevřením si nepomůžeme. Venku je u rovné stěny - viz oba časopisy anebo jakékoliv výlevy architektů směrů navazujících na tzv. funkcionalismus - další horký vzduch. Řešením je tedy buď trpět vedrem, anebo si pořídit nákladnou a provozně drahou klimatizaci.

Jistě, existují různé folie na sklo proti světlu a teplu, jsou však často velice drahé, náročné na údržbu a je skoro jasné, že nevydrží po celou dobu životnosti stavby. Takže nevíte co s pěnězma? Pořiďte si dům, kde je každá místnost propojena obrovským prosklením se zahradou.

Pro šťouraly pak jen dodám, že na většině vyobrazení vzorných staveb rodinných domů v Reflexu č. 14 se jde do pokoje rovnou z trávníku!!! A to je radosti, když máte uvnitř v bytě kousky trávy, mokrého listí a vůbec čurbes. Anebo jako dříve sedláci musíte mít u každých dveří boty na přezutí. To bude úžasný, až u každého super-hyper proskleného vstupu, nejlépe bez dlažby mezi pokojem a trávníkem - viz obrázky - bude položená řada rozšlapaných škrpálů!

Vynikající je také nápad architektů, že celá vnitřní prostora je mezi sebou "otevřená". A že ona, tak ňák, souzi, celá dýchá! Nahoře, v prvním patře, rovnou pod střechou a nejlépe po obvodu jsou pak mrňavé místnůstky na spaní, dětské pokoje a tak. Projektanti takovéhoto domu skutečně asi nikdy nechodili na hodiny fyziky. On totiž horký a také vydýchaný vzduch stoupá nahoru. Takže v té úžasné veliké místnosti dole děsně táhne na nohy. Ani moderní těsnění moc nepomůže a taky zase tak dlouho nevydrží. A nahoře, kam jde ohřátý vzduch, je pak vedro. A ta paráda, když ležíte v komůrce 12 metrů čtverečních v posteli s horečkou.

Odvolávání se, tak časté, na "vzory" z skandinávské, kanadské a severoamerické architektury, jak je často činěno, je čistým nesmyslem. Střední Evropa je teplotně i z hlediska dopadajícího slunečního světla naprosto jiná oblast. Však také dovoz pravých finských celodřevěných domů s otevřenou vnitřní prostorou až do střechy utrpěl silné ztráty po tom, co se s provozem těchto domů u nás zákazníci v praxi seznámili.

A až zestárnete a budou vás bolet nohy, budete mít ve vedru návaly a bude se vám špatně dýchat, to si teprve v takovéhle stavbě užijete! A nejen tam, finské domy bývají celkem tradiční. Ale, je-li vám víc než třicet a máte-li měsíční příjem aspoň tak 200 000, budou vás lákat, abyste se nastěhovali do posledního hitu bydlení těch, co jsou "in". Do "loftů". Tedy do přestavených továrních objektů. Senzace! Skvělé, ovšem pokud jste 22 z 24 hodin denně na večírku. A tyhle "lofty", jejich členění a vnitřní logiku určenou pro extravagantní umělce a pro snoby se navíc snaží kdejaký projektant napodobovat. Coby na zakázku postavený rodinný domek. A tvrdí, že v tom máte bydlet vy. Obyčejní, byť třeba dobře situovaní občané.

Ostatně, jeden docela slavný zpěvák nedávno vyprávěl v rádiu, jak si s mladou přítelkyní pořídil supermoderní byt, uvnitř propojený, rozlehlý hotový "loft". Vše elegantní, bez koberců a zbytečností, prostě byt beze stěn, samá traverza a beton a dřevěné stojny, jak ve fabrice, pravil. Byt, který se dá uklidit tak, že se celý vymyje hadicí. Ze zpěvákova hlasu, přes žertovný tón, znělo upřímné zoufalství. Jak říká stará lidová moudrost: "Když chce pánbůh potrestat chlapa v letech, dá mu mladou ženu." A když ta se rozhodne pořídit si "in" bydlení, je malér na světě. Tak toho chudáka a jeho rozvernou mladici, proboha, nenapodobujte!

(pokračování příště)

Jiří Slupecký