28.3.2024 | Svátek má Soňa


SVĚT: Evropský dialog s islámem?

27.9.2006

Obtížná etapa dialogu s islámskou kulturou a také reflexe vlastní identity. Spojování pravdy se svobodou.

Události vyvolané přednáškou Benedicta XVI. na téma vztahů mezi vírou a rozumem, vztahů, které zformovaly naši civilizaci, a dnes jsou ohrožené i na západě, vedou k důkladnému zamyšlení nad smyslem pozvání zemí jiné kultury do Evropské unie.

Stojíme před obdobím politických a náboženských konfliktů, které od nás bude vyžadovat nekompromisní postoje v obraně těch svobod, které, jak jsme se domnívali, nebudou už na západě nikdy zpochybňovány.

A přece, právě teď, před našima očima, bylo napadeno právo na svobodu slova. Nešlo o právo urážet něčí náboženské cítění, jak tomu bylo u příležitosti i pro nás Evropany neslavné aféry s Mohamedovými karikaturami, nýbrž o právo vyjadřovat obtížné kontroverzní názory, s nimiž lze polemizovat, ale na které nelze odpovídat násilím. Proto musíme dnes všichni stát na papežově straně.

A co víc. Evropa musí pochopit, že začíná rozhodující boj na obranu jejích hodnot a svobod. Není to opuštění ducha Assisi, který nás, díky Janu Pavlu II., spojoval i s vyznavači islámu.

Jde spíše o vstup do velmi obtížné etapy dialogu s islámskou kulturou a také o reflexi nad vlastní identitou.

Jan Pavel II. velmi přesně vysvětlil, v čem spočívá skutečný dialog. Jak zdůrazňoval, žijeme v sekularizovaném západním světě, který si váží svobody, ale nedohlíží význam pravdy. Ovšem společnost, která odmítá hodnotu pravdy, je odsouzena k demoralizaci. A co víc, hrozí jí sebevražda.

I před tímto největším nebezpečím předchozí papež varoval, když učil o mezináboženském a interkulturním dialogu, a adresátem jeho velmi kritických úvah byl často právě Západ.

Na druhé straně islámský imperialismus nabízí společenský řád, ve kterém hraje svou roli pravda, ale není v něm místa pro svobodu. Jan Pavel II. varoval, že taková společnost se musí zakládat na násilí. A západní myslitelé k tomu ještě dodávají, že důsledkem islámského imperialismu je pokrytectví a nekonečná válka. V islámu se jí říká džihád.

Na druhou stranu západní civilizace, ve svých nejlepších formách a obdobích, vybudovaná na židokřesťanských hodnotách, spojuje pravdu a občanské svobody.

Pravda se musí stát způsobem života každého člověka a díky tomu ji pak dokáže potvrzovat ve svobodných volbách.

V tradici západního myšlení pravda vede ke svobodě. Mezi pravdou a svobodou je velmi úzká vazba. Co je spojuje? Právě rozum, logos, který je základem naší civilizace. V západní civilizaci, na rozdíl od současného islámu, není abstraktní dobro rozhodující hodnotou. Existují totiž různé druhy dobra. Jedině díky rozumu, logos, je člověk s to vybrat to pravé dobro, nebo zvolit jejich vzájemnou hierarchii. To je naše dědictví.

Právě proto se v civilizaci založené na židokřesťanských hodnotách může rozvíjet demokracie.

Podmínkou existence demokracie je spojování pravdy se svobodou. A právě o tom mluvil Benedikt XVI.

Pro mě je to také základ dialogu naší evropské civilizace s islámskou kulturou. Základním rysem naší západní civilizace je právě připravenost k dialogu, která vyplývá z pochopení toho, že každý člověk cítí nutnost hledat pravdu. Neexistuje žádná kultura, která by byla otevřenější k jiným, než právě kultura evropská.

Přesto i dialog má své hranice. Musíme si uvědomit, že druhá strana ne vždycky chce vést rozhovor. Někdy se snaží podsouvat své hodnoty. Jak nás učí zkušenost, islám ctí jiné kultury jen tehdy, když v nich zůstává menšinou. Tehdy přitákává dialogu a využívá svobod, které mu slouží. Kde ale začíná jeho převaha a vláda, je s tolerancí konec.

Podívejme se, jak jsou diskriminovaní, ba dokonce pronásledováni křesťané v Saúdské Arábii nebo v Súdánu, kde vládne islámské právo.

Křesťané sedí ve vězeních nebo jsou zabíjeni. Nutí je ke konverzi zapalováním jejich domů. A v Súdánu vládní letadla s nápisem pomoc shazují místo jídla bomby, které lidi mrzačí. To říkají fakta.

Když se pouštíme do dialogu, je potřeba definovat, jaké podmínky musí partner splňovat. Západní svět přicházející s návrhem dialogu si nechce nechat vyhrožovat.

Během minulého pontifikátu jsme slýchali často opakovat kvintesenci humanismu "Nebojte se". Velký papež Jan Pavel II. věděl, že jedním z nejhorších nepřátel lidské přirozenosti je strach. Strachem vládly režimy, které zavedly svět do velkých válek. A vnitřní strach vedl tyrany, kteří odhodili svobodu a pravdu.

Zdá se ovšem, že po 11. září strach ovládl západní svět a že se nedokáže vzepnout k odvážné obraně toho, čeho dosáhla evropská civilizace.

Museli jsme čekat pět dní, než v kauze slov Benedikta XVI. pozvedl hlas Evropský parlament a Evropská komise. Pozdě, ale přece. Jeden z místopředsedů parlamentu, Mario Mauro, s rozhodností vystoupil a označil manipulace s papežskou přednáškou, prováděnou náboženskými vůdci islámu za monstrózní.

Demaskoval je také, když říkal, že využili neporozumění jako příležitost k úderu na Západ a na křesťanství.

Mauro také řekl, že musíme také bránit rozumnou civilizaci Evropy před invazí islámsko-nacistické ideologie, která šíří násilí. Podle mého názoru mají všichni Evropané povinnost hájit právo papeže na svobodu slova. Tohle základní právo muslimové znovu napadli.

Správně pojatá kritika v evropské kultuře neútočí na lidskou osobu, ani neuráží náboženské city nikoho.

Náboženský fanatismus v islámském svět ovládá ne sice všechny, ale značnou část společnosti, která čeká na svou příležitost vyjádřit svou nenávist k západnímu světu a k evropské civilizaci. A pokud se taková přiležitost nenabídne, vytvoří ji sami. Události následující po přednášce Benedikta XVI. na řezenské univerzitě jsou toho příkladem. Ukazuje to, že jim nešlo o smysl slov, ale vnucování vlastního řádu Evropě.

S takovými lidmi není možné vést dialog. Nemůžeme totiž přistoupit na zastrašování a manipulaci, které se dopouštějí dokonce i vysocí představitelé některých států. Dnes je nejvíce slyšet o Turecku. Pokud ale Turecko nechce vstoupit na cestu dialogu, není připraveno uznat svobodu slova a respektovat židokřesťanské hodnoty, bude lepší, když do Evropské unie nevstoupí.

Důležité je též na tomto místě připomenout, že celý muslimský svět není sfanatizovaný.

V této obtížné etapě dialogu Evropy s islámem je nutné hledat umírněné, rozumné vyznavače Mohamedova náboženství, kteří dnes protestují proti manipulaci s papežskými slovy. Ty, kdo s nasazením života, nebo přinejmenším pod hrozbou exkomunikace a vyhnanství, kritizují neustále hrozby vysílané na adresu západu ze strany těch, kdo využívají islámské náboženství jako imperiální ideologii k uskutečnění choromyslných snů o podřízení celého světa. Média si těchto lidí, skupin a organizací nevšímají. Ta západní mají potíž s dostupností a arabská nemají zájem.

Nezapomínejme ale, že tito lidé bojují. Dejme jim svou podporu, mluvme o jejich existenci. Připomínejme je u islámských vlád. Požadujme pro ně svobodu a právo na zveřejňování jejich názorů v novinách.

Na druhé straně požadujme, aby se vlády arabských států vypořádaly s fanatiky.

A přestože se zdá, že radikální prvky islámu dnes vítězí, jsem přesvědčen, že vsadíme-li na autentický postoj dialogu v pravdě a svobodě, nebudeme to my, kdo prohraje. Jakkoliv se dnes zdá, že stojíme na obranných pozicích, vítězství je na straně rozumných norem a svobody, pokud budeme odvážně postupovat v duchu papežského učení z Assisi, které nám zanechal Jan Pavel II.

24.9.2006

Vysílání vatikánského rozhlasu,
Nedělní komentář z pera italského filosofa a politika v rubrice Církev a svět

(přeložil VoK)

Rocco Buttiglione