29.3.2024 | Svátek má Taťána


UDÁLOSTI: Z posledních dnů

12.5.2006

Václav Havel se připojil k Paroubkovu obvinění „našich politiků“, jak řekl diplomaticky, kteří „bezděky“ přispívají svými vyjádřeními ke konfrontační atmosféře ve společnosti. Učinil tak v souvislosti s brutálním zásahem policie vůči Kateřině Jacques. Havel ovšem, jak vyplývá z uvedených příkladů (tvrzení, že Lety nebyl koncentrák, nesouhlas s registrovaným partnerstvím), má na mysli hlavně Klause. ODS velkoryse přehlédl, novináře ohleduplně nezmínil, nedělalo by to dobrý dojem. Je smutné, že ten člověk ve své nechuti vůči Klausovi (věřím, že k ní má leckdy i dobré důvody) je schopen „bezděky“, abych použil jeho slov, a samozřejmě nepřímo, podporovat Paroubkovu mesalianci s KSČM. Havel se obává „plíživého fašismu“. Co to znamená? Když si odmyslíme nepočetné skupinky holohlavých násilníků, je fašismus dnes bezobsažná nadávka. Zato komunistů je všude plno a drápají se k moci.

Lidové noviny uspořádaly po vzoru The Sunday Times „kulatý stůl“ s předsedou ODS Topolánkem (předsedové dalších stran budou následovat). Nápad je to dobrý, dojem z předsedy ODS je tristní. Topolánek nevěří zeleným („Ta strana je nejen programově, ale i personálně natolik roztříštěná, že vůbec negarantuje příštímu potenciálnímu koaličnímu partnerovi, jak z levice, tak z pravice, dlouhodobou stabilní politiku“) a na té nedůvěře něco je. Chtěl by nejraději udělat koalici jen s lidovci. Velkou koalici odmítá, protože by ČSSD mohla ODS vydírat tím, že by se v důležitých věcech spojila s komunisty. Na tom na všem jistě něco je, jenže ten člověk je moc velký fajnšmekr. Je velmi nepravděpodobné, že by ODS s lidovci získala většinu v PS. Není (naštěstí) vůbec jasné, zda dostanou většinu komunisté s ČSSD. Topolánkovy úvahy se nepohybují v rámci toho, co bude nejspíš výsledkem voleb. A co pak?

Lidovci dvakrát předvolebně bodovali: Sněmovna schválila jejich návrh na omezení poslanecké imunity a na zpřísnění trestů pro pachatele násilných trestných činů. Obě lidovecké iniciativy mají silně populistický přídech, omezení poslanecké imunity je žádoucí, ovšem až poté, co z české politiky zmizí individua, která se netají úmysly kriminalizovat své politické oponenty (co myslíte, milí čtenáři, mám na mysli pány Paroubka a Ratha, nebo ne?). V normálním demokratickém státě je samozřejmě poslanecká imunita tak, jak je u nás v současné době vymezena, neúnosná, ale ČR zatím ještě není úplně normální demokratický stát a není vůbec jasné, zda se po volbách bude pohybovat směrem k normálnímu demokratickému státu nebo směrem právě opačným. Pokud jde o zpřísnění trestů za vážné násilné činy, je ho jistě zapotřebí, jen se obávám, že když se dělá v předvolebním rauši, zanechá to na zákonné úpravě nežádoucí stopy.

Ministr spravedlnosti Němec jede neochvějně po trase nového volebního programu US-DEU a požaduje beztrestnost pro výrobce tvrdých drog, pokud je vyrábějí jen pro svou vlastní spotřebu. ČR má v případě vítězství „Nové Unie svobody“ (naštěstí víc než nepravděpodobného) šanci stát se jakousi obří narkomanskou samoobsluhou.

¨Politici vydávají knihy úvah, vyznání a vzpomínek. Jiří Paroubek shromáždil pod titulem „Můj život v politice“ články z posledních deseti let. V předmluvě údajně napsal: „Jadrnost nemusí být vůbec vulgární a primitivní. Jadrnost může vyjadřovat také přímost, nepřikrášlované pojmenování, nezahalování Pravdy, aby přicházela oblečená-neoblečená jako v pohádce Chytrá horákyně…“ Jenže to bohužel není případ pana Paroubka. Jadrnost je v jeho případě velmi přikrášlené pojmenování.

Pavel Verner srovnává v Právu zveřejnění Paroubkova směšného chvalozpěvu na Vítězný únor z roku 1978 s tím, jak Rath připomněl (promlčený) kriminální delikt náměstka pražského primátora Bürgermeistera. Druhá věc je mi lhostejná, když si dr. Rath myslí, že mu to přinese ve volební kampani body, ať to používá, když jsem byl malý, říkalo se tomu práskačství; první považuji za zásadní: dělat takové věci je horší než krást a mluvit se o nich musí, pořád dokola.

Moderátor Cibulka je po Šímovi a Čermákovi další obětí normalizace českých elektronických médií: podle MF Dnes musel v Českém rozhlase okamžitě skončit s moderováním pořadu Host do domu kvůli tomu, že pozvaná Yvonne Přenosilová prohlásila mj.: „Paroubek si tak trochu hraje na Mussoliniho“. Je mi líto, to, co řekla paní Přenosilová, sedí docela podle slavného výroku ministra kultury Jandáka.

Blairova éra se neodvratně chýlí ke konci, píše MF Dnes, nejvíc mu prý ublížilo angažmá Britů v irácké válce. Pokud jde o tuto věc, projevil Blair důslednost a odvahu. To dneska něco stojí. Nechoval se jako skunk (tj. jako Schröder nebo Zapatero). A zaslouží si uznání.

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Štěch podpořil „levicové strany“, tj. ČSSD a komunisty. Ke komunistům má jakési drobné výhrady: „Jejich program je v některých částech drobet nerealistický, ale kroky, které navrhují, by v žádném případě zaměstnance, podle našeho názoru, neměly poškodit.“ Pan Štěch měl říci místo „zaměstnance“ „pracující“ a nepochybně to bude zase říkat, když mu to okolnosti dovolí. Aparátník Paroubek a aparátník Štěch. Ať byl Falbr jakýkoli, i tohle je propad. Ale celá slavná „Konfederace“ není od počátku nic jiného, než neobratně překabátěný normalizační odborový moloch. Jen jeho drzost podstatně vzrostla, za „totáče“ byl sice obrovitým, ale pátým kolem u vozu. Taky se trochu podobá někdejšímu OF: ne že by výslovně neměl členy, ale podstatný je jako u OF aparát. Nerozdává už na vánoce kolekce (možná: jako důchodce už nejsem odborově organizován, ostatně mě z odborů vyloučili v roce 1977 za podpis Charty, vlastně bych měl od Štěcha žádat rehabilitaci), ale pořádá nákupní výlety venkovanů do Prahy spojené vždycky s maximálně dvouhodinovou demonstrací. Tak moc se toho zase nezměnilo, a to, co se změnilo, se pomalu zase vrací k „normálu“.

Noviny se věnují skandálu kolem vyhazovu moderátora Cibulky z ČRo (byl jen externím spolupracovníkem, s tím se rozvazuje spolupráce lehce, jinak by se ho byl pan Štěch nepochybně vehementně zastal). Ředitel úseku programu ČRo nechal „bez komentáře“ dotaz (kohopak asi?), zda Yvonne Přenosilová, jejíž výroky se dotkly Paroubka a ČSSD, nebyla „pod vlivem alkoholu“. Co to znamená, pod vlivem alkoholu? Jedno deci? Dvě deci? Tři deci vína? A zároveň to vypadá takto: byla jako dělo, ale já, gentleman, to neřeknu. Fuj. Pan ředitel to vyřešil šikovně: ani ano, ani ne. Mluvčí rozhlasu Pavlík zase definoval povinnosti rozhlasového moderátora: „V případě, že tam zazní názory, které jsou vyhraněné vůči jedné straně, on je povinen jim dělat protiváhu.“ Podle této představy je role moderátora tak ryze šaškovská, že by ji měl každý slušný člověk odmítnout. Moderátor je taky člověk a má právo na názor. Názor znamená jednostrannost. Pan Pavlík z něj chce zdělat hasiče průšvihů. Rozhlasoví potentáti se zároveň nemohou shodnout na tom, zda si ČSSD na pořad stěžovala, a kdy. Samozřejmě, pokud si stěžovala, bylo to až poté, co se Cibulky zbavili, a na rozhlasové papaláše to nemělo žádný, ale vůbec žádný vliv. Jak je to u nás v takovém případě pravidlem. Pokud jde o to, co paní Přenosilová řekla a co dnes cituje Mladá fronta Dnes, bylo to ještě poměrně ohleduplné a ne od věci: „Já vždycky chodím k volbám, to musím přiznat. A moje orientace je, myslím, dost jasná. Ne nadarmo jsem byla jedenadvacet let v emigraci. Ale pravda je, že dneska se rozhodovat je poněkud obtížnější, protože český národ chce mít vůdce. A vůdce není ani v jedné straně, takový ten razantní. Pan Paroubek, jak říkám, si trošku hraje na Mussoliniho, ale to mu, myslím, spíše uškodilo, než aby mu to přidalo.“ Pro spravedlnost budiž řečeno, že Paroubek není jediným současným českým politikem, jehož vystupování vykazuje mussoliniovské rysy. Události mají k tomu jakousi fotodokumentaci, ale před volbami se nám ji nechce zveřejňovat.

Technoparty CzechTek se zřejmě letos odehraje ve vojenském úseku Hradiště v Doupovských horách na Karlovarsku. Doufám, že armáda poskytne našim milým rozdováděným dětem nejen prostor, ale taky příslušnou techniku. Pak by to možná připadalo „svobodné“ i těm technařům, co nyní nad nabídkou váhají. A jak by neváhali! Těm lidem jde o to, dělat bordel, a nechtějí si na to nechat od státu vymezit hřiště a celou věc od policie schválit. Nechtějí, aby je policie tolerovala. Chtějí se s ní prát.

Ministr Rath předložil vládě zdravotně pojistný plán VZP. Jeho hlavní myšlenka je jednoduchá: budou škrtnuty investice do paláců VZP a převedeny na péči o nemocné lidi. Tak jako to dělali komunisté před rokem 1948.

Prezident Putin pronesl každoroční poselství k národu. Uložil mu, aby se horlivě množil, méně chlastal a byl vždy připraven odrazit potenciální vnější agresi. Nic nového pod sluncem. Konstatoval dále, že závody ve zbrojení pokračují a Rusko se jich musí účastnit. Mluvil sice (také) o terorismu, ale hlavně o vlkovi: „Vidíme, co se nyní ve světě děje - vlk ví, koho sežrat. Žere, nikoho neposlouchá a poslouchat se nechystá.“ Koho pak to pan Putin asi myslel? To, co Putin provozuje, je brežněvismus s lidskou tváří. Lidskou tvář má jejich brežněvismus proto, že na víc zatím nemají. Zato mají jasno, jakou roli má v Rusku napříště hrát stát: „Nemůžeme rozvíjet občanská práva bez potřebné organizace státu, která je zaručí… Autorita státu se nesmí zakládat na tom, že si může dělat, co chce, ale na schopnosti přijímat rozhodnutí a pevně jít za jejich splněním.“

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.