Úterý 3. dubna
Václav Klaus se rozhodl, že pokárá vicepremiéra Čunka za „laciný populismus“. Výtku je třeba brát vážně, Václav Klaus ví, o čem mluví: z teorie i z vlastní praxe. Maďaři mají pro takovou situaci pěkné přísloví: „Máš velkou hlavu, řekla sova vrabci.“

Vláda jednomyslně schválila reformní balík. Nejsem ekonom, abych mohl posoudit jeho průbojnost, navíc je zatím znám jen z toho, co z vlády takříkajíc uniklo. Nedovedu si představit, že by nebyl plodem kompromisu (proto může narazit v ODS, zejména u těch, kdo jako Vlastimil Tlustý mají na Topolánka žízeň), a že by se proti němu nepostavila opozice jako jeden muž. Bude záležet na Melčákovi a Pohankovi. Premiér Topolánek v tomto případě riskuje a je to asi dobře. Reformy v této situaci nemohou být schváleny jinak než najednou a musí být schváleny co nejdřív už jen proto, že Melčák i Pohanka budou dostatečně motivováni k tomu, aby pro reformy hlasovali (jinak vláda nejspíš padne a možná se otevře cesta k novým volbám. Osud vlády je v rukou pánů Melčáka a Pohanky a v rukou pana Tlustého, tj. zprostředkovaně Hradu.

Ještě k trucování předsedy ČSSD. V televizi si stěžoval, že se „strana ke svým šéfům chová – já hledám slušné slovo – ne příliš slušně“. To, jak se chová Paroubek ke svým kritikům, se ovšem jako slušné může označit taky jen docela těžko.

Vrcholný český cenzurní orgán, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, udělila pokutu Nově za špatně sestříhaný záznam reportáže (!!!), ČT za vysílání příliš drastické reklamy v době, kdy se na televizi dívají nezletilci, a rozhlasové stanici Frekvence 1 za údajně nemravný pořad v tutéž dobu. RRTV se, řekl bych, pohybuje na hraně ústavnosti a měla by být rozehnána.

„Byl jsem idiot, který si myslí, že žije v právním státě, odmítl jsem nabídku za 7,5 miliardy korun a pustil se do boje s americkým miliardářem (Lauderem). Udělal jsem chybu,“ prohlásil europoslanec a bývalý ředitel Novy Vladimír Železný. Můj soukromý názor je, že označení sedí, ale nikoli proto, že se pustil do boje s americkým imperialistickým velkokapitalistou, nýbrž proto, že se toho velkokapitalistu pokusil oholit v domnění, že v právním státě nežije. Hypotéza zřejmě nebyla úplně od věci, ale ukázalo se, že američtí imperialisté si v případě nutnosti dovedou právo vynutit. Jinak si ovšem pan Železný může gratulovat, pan Kožený je na tom podstatně hůř.

Pavel Verner v Právu tvrdě tepe Čunka a Topolánka, a to z dobrých důvodů. Chybí už jen, aby k nim přiřadil ještě Paroubka, který do této svaté trojice neodmyslitelně patří, a jeho kritický zápal nebude mít chybu.

Petr Uhl tamtéž píše: „Zdaleka nejde jen o jednotlivá slova, celá struktura jazyka se podřizuje angličtině. Když jsem pracoval v ČTK, měl jsem nad počítačem přišpendleno: „v reálném časovém horizontu = brzo“; „měli sex = milovali se“; „priorita = cíl, výběr, přednost“ a pár dalších. Také tam bylo napsáno „nedopusť, aby k něčemu docházelo!“ a velký škrt byl přes výraz „je to o tom“. Dvacet let vlivu francouzštiny po první světové válce a čtyřicet let vlivu ruštiny po válce druhé nepokřivilo češtinu tak, jak ji pokazila americká angličtina v posledních letech.“ Pan Uhl trpí akutní alergií na všechno americké. Předpokládám, že je to vyléčitelné. Měl by se poradit se svým psychiatrem.

A do třetice všeho dobrého: tamtéž si Paroubek vyřizuje účty se všemi svými nepřáteli, jejichž řady houstnou. Octl se mezi nimi už i Alexandr Mitrofanov a předsedovi straničtí kolegové. A píše mimo jiné: „Opravdu mně však přijde zábavné, když mé výstupy na veřejnosti glosují ti, kdo v tom mají sami minimum zkušeností a výsledků.“ Na světě je to zařízeno tak, že kritizovat může každý a nezáleží na tom, jaké má zkušenosti nebo výsledky, nýbrž jen a jen na tom, jestli má v kritice pravdu nebo ne. Karel Havlíček napsal kdysi jednomu, který proti němu použil podobný argument jako Paroubek proti svým kritikům, že podle této logiky „musel bys také dle analogie špatné boty, třeba Tě tlačily, tak dlouho nositi, až by Ti je některý švec pohaněl“.

Polská vláda nebude vypisovat referendum ohledně protiraketové základny a ministr obrany prohlásil na adresu nespokojenců v EU a NATO, že „žádná smlouva s EU či Aliancí neznemožňuje uzavření dohody mezi USA a Polskem o umístění části protiraketové základny“. S Poláky si toho evropští stoupenci appeasementu k Rusku moc nepočnou. Nevadí, vyhojí se na nás. Naštěstí sami nějak tuší, že toho dvakrát moc nezmohou. Exministr zahraničí Fischer prý v rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung prohlásil: „Hrozivý není ani americký raketový projekt, ani Putinova rétorická hra svalů, ale dramaticky se projevující evropská slabost.“ Kéž by zůstala v této věci zachována! New York Times zase napsaly, že „hrozba ze strany Íránu a Severní Koreje může být odvrácena diplomaticky“. To si v roce 1938 spousta západních politiků myslela o Německu a Itálii taky.

Íránci se holedbají, že všichni zajatí britští vojáci přiznali vniknutí do íránských vod. To je jednak kec (všichni jistě ne) a jednak je ohavné nutit zajatce k takovým prohlášením. Je třeba počítat s tím, že země jako Írán neuznávají vůbec žádná pravidla a že normální vztahy s nimi jsou prakticky nemožné. Britští velitelé se zjevně dopustili chyby, nepočítali, že irácko-íránská hranice je hranice s nepřítelem, s nímž je nejen Británie, ale celý Západ v jakési latentní válce.

Místopředseda ČSSD Sobotka prohlásil o vládním návrhu daňové reformy: „Chystaná daňová reforma vládní koalice znamená snížení příjmů státního rozpočtu o 135 miliard korun ročně. Zároveň se zvýší daňové zatížení pro 91 procent lidí, jen zbývajících devět procent zaplatí na daních méně.“ To mi jako laikovi připadá divné: skoro všichni budou platit vyšší daně a příjmy státního rozpočtu dramaticky klesnou. Chtělo by to trochu vysvětlit, jinak by si člověk myslil, že pan Sobotka je proti tak říkajíc z opozičních důvodů a aby se Paroubek zase nezlobil.

V EU vznikl společný lexikon výrazů, kterých by se měli oficiální představitelé vlád a evropských institucí vyvarovat. Týká se prý problematiky islámu, islámského fundamentalismu a terorismu, ale je těžké to posoudit, protože je tajný. Je však taky zjevně závazný, protože jej schválily všechny členské země. Příklad: nemá se říkat „islámský terorismus“, protože se to dotýká umírněných muslimů. Navrhovaná náhrada je: „teroristé, kteří se nad únosnou míru zašťiťují islámem“. Z toho se zdá plynout, že pokud se teroristé zaštiťují islámem, jsou docela v pořádku, problém vzniká jen tehdy, když přitom překročí únosnou míru. Ke zprávě se ještě vrátíme.

Bohumil Pečinka píše v Mladé frontě Dnes: „Navzdory tomu, že 19. ledna Topolánkova vláda získala důvěru v parlamentu, je jasné, že má kvůli podpoře dvou přeběhlíků potíže s legitimitou. Řešení v podobě předčasných voleb, spojených s menšími volebními změnami (bonus pro vítěze, zmenšení počtu poslaneckých křesel), by bylo tím nejlogičtějším vyvrcholením tehdejší i dnešní situace.“ To je důležitá informace: aspoň díky MfD víme, jaké je teď hradní stanovisko.

Mám jakýsi problém s článkem pana Macieje Ruczaje v Lidových novinách. Můžeme si v něm přečíst mj.: „Zdá se, že v současném sporu ohledně změny ústavy nepůjde nakonec ani tak o zrušení dosud platných výjimek – v případě ohrožení zdraví matky a pokud žena otěhotněla následkem znásilnění. I když v okamžiku, kdy stvrzujeme, že lidský život začíná v okamžiku početí, by takový krok byl zcela logický.“ Je mi líto, ale tento „logický krok“ by byl podle mého názoru projevem fanatismu natolik zrůdného, že si v ničem nezadá s tím islámským. Pan Ruczaj se rovněž ohrazuje proti tomu, že v El País psali o Polsku jako o zemi zodpovědné za holocaust. To je ovšem nehorázně přehnané, ale jakési máslo na hlavě naši polští sousedé přece jen mají: viz Jedwabné, viz pogromy těsně po válce. Taky bych se rád dozvěděl víc o způsobu, jakým polský odboj (který vůbec nechci bagatelizovat) spolupracoval s povstáním ve varšavském ghettu. Pan Ruczaj nakonec argumentuje proti El País José Zapaterem, který iniciuje ve Španělsku „moderní laický stát“ podporující alternativní modely rodiny (a tedy např. i sňatky homosexuálů a adopci dětí homosexuálními páry). Kdybych byl hulvát, napsal bych, že pan Zapatero je sice blb a mnichovan, ale že tato skutečnost nijak neospravedlňuje existenci blbství tak říkajíc s opačným znaménkem.

Středa 4. dubna
Premiér Topolánek prohlásil, že se nebude rozvádět. Domnívá se, že největší problémy už s manželkou společně zvládli. Předseda vlády kaskadérů, sám politický kaskadér, se krutě mýlí. Jeho žena neustále obtěžuje veřejnost tím, jak se na základě rozvratu svého manželství, což je zcela soukromá záležitost, politicky zviditelňuje (naposled exhibicí s paní Paroubkovou). Co je nám do problémů rodiny Topolánkových! Chápu, že pan Topolánek nemůže své choti nařezat, jednak by to nebylo politicky ani lidsky korektní, jednak by to bylo docela nepatřičné vzhledem k tomu, že za rozvrat jejich manželství zodpovídá zjevně on (tím ho nijak nesoudím, takové věci se stávají). Měl by se ale nad námi slitovat a udělat to jediné, čím nás může ušetřit od dalšího prorůstání jeho soukromých problémů do politiky, totiž rozvést se, jak to lidé v takových případech (s výjimkou dr. Ratha, ovšem) dělají.

Místopředseda KDU-ČSL Hošek se zastává předsedy Čunka v aféře s Romy: „Domnívám se, že to byla především záležitost bulvárního tisku přenesená do seriózních médií.“ Byla to především záležitost pana Čunka, který si pustil nekontrolovatelně pusu na špacír před novináři. To, že to byli novináři bulvárního listu, nehraje v této souvislosti žádnou roli, zachovali se tak, jak by se v té situaci zachoval každý novinář, tj. profesionálně: zveřejnili to.

Česká vláda dala tisku k dispozici text své odpovědi americké vládě na její žádost o umístění radarové základny v Brdech. Vláda uznává, že umístění radaru posílí schopnost ČR čelit ozbrojenému útoku a zlepší bezpečnost spojenců USA. Zároveň ovšem – za tuto službu, kterou nám Američané poskytnou - očekává, že Američané budou hradit veškeré náklady, přičemž všechny nové stavby bude vlastnit ČR. Vláda dále očekává užší spolupráci s USA hlavně v oblasti investic a v modernizaci českých ozbrojených sil. Stanovisko zjevně vychází z předpokladu, že pomoc evropským postkomunistickým zemím je pro americkou vládu provázeno tak neodolatelně slastnými pocity, že je za to Američany možno ještě pořádně zkasírovat.

Německý velvyslanec zasadil včera v lidickém památníku růži, aby uctil památku obětí masakru z roku 1942. Bylo by dobré, kdyby teď někdo z české strany uctil taky památku zmasakrovaných Němců z roku 1945. Stane se to sotva, protože podle oficiózního českého pojetí šlo v tom druhém případě jen o důsledek příčiny, čímž se to, co se stalo v roce 1945, jednak vysvětluje, jednak ospravedlňuje. Jakousi cenou byla oceněna nejapná reklama na terezínský památník, stylizovaná jako akční internetová bojová hra. Problém je v tom, že pro dnešní mladé lidi je to, co se stalo před šedesáti pěti lety, už jen historií – krvavou, krutou, ale historií. Je to normální a nedá se s tím nic dělat. Hysterie není na místě. Křiklavé reklamy na tom nic nezmění. Kdyby se hrany minulých krutostí během milosrdného času neotupovaly, nedalo by se v tomto světě žít. Pokud zbude čas, rád bych se k této věci ještě vrátil.

Jeden z tvůrců českého historického alibismu, profesor Křen, se v Právu vrací ke Schwarzenbergově výroku o vyhnání sudetských Němců. Text je zcela nezajímavý, omílá jen to, co pan profesor už dávno formuloval (řeči o „prézentismu“ – v historickém prostředí druhé světové války byla prý měřítka hrůzy jiná, než jak se jeví z pohledu mírového dneška; tedy to, co se nám dnes jeví jako sviňárna, tenkrát jako sviňárna pojímáno nebylo, a tedy to ani žádná sviňárna nebyla; pan profesor je na můj vkus, pokud jde o minulost, moc velký pesimista). Pan profesor ovšem v té souvislosti nemluví pravdu (nechci říkat rovnou, že lže, protože to by v případě toho úctyhodného kmeta mohlo být pociťováno jako poněkud nezdvořilé). Píše: „Dosavadní diplomatické dokumenty, nejen česko-německá deklarace z roku 1997, užívají totiž zpravidla dvojici pojmů: vyhnání - expulsion (či nedokonavé vyhánění - expel) a vysídlení (evacuate).“ Česko-německá deklarace existuje ve dvou oficiálních verzích, české a německé. V české verzi se používá pojmů vyhánění a nucené vysídlení, v německé Vertreibung a zwangsweise Aussiedlung (tedy žádné jen vysídlení, žádné jen Aussiedlung). Schwarzenberg mluvil německy a pochopitelně se držel německého textu deklarace. V této věci mu čeští nacionalisté nemohou nic vyčítat, drží s nimi basu. Nebo jsme už od schválení deklarace pokročili tak daleko, že se Vertreibung nesmí říkat ani o tom, co se dělo v roce 1945, tj. o tzv. divokém odsunu?

Zdá se, že Paroubkově vládě se podařilo zlikvidovat problematickou megaakci CzechTek nikoli tím, že se ji pokusili rozehnat (přiznávám se, že jsem tehdy považoval Paroubkovo rozhodnutí za oprávněné a myslím si to dodnes), ale tím, že ji o rok později poskytli vládní ochranu. Organizátory megakraválu to tak rozložilo, že se hodlají s produkcí odstěhovat do Rumunska a Bulharska, kde se ještě dá dělat neorganizovaný nepořádek ve velkém a zároveň sloužit ušlechtilé ideji, tj. dráždit „establishment“. Mnoho štěstí a šťastnou cestu.

Čtvrtek 5. dubna
Vedoucím představitelům KDU-ČSL se ani trochu nechce předsedu Čunka odvolat, i když jeho kritika ve straně sílí. Shodli se pouze na přijetí obecného prohlášení, v němž odsuzují rasismus a xenofobii. Pozitivního ohlasu se ovšem předseda KDU-ČSL dočkal u krajně pravicových seskupení (Národní strana, Národní korporativismus). Podle agentury STEM si 64% lidí myslí, že to, co říkal o Romech, je pravda, 61% nepovažuje jeho slova za urážlivá a 58% je proti jeho odchodu z vlády. Když si obojí propojíme, nevěstí to nic dobrého. K tématu se vrátíme.

Proti vládnímu projektu reforem se kromě poslance Tlustého v ODS vyslovili i někteří další. Poslanec Klas se při hlasování hodlá zachovat stejně jako Tlustý. Námitky má i lidovec Hovorka. Někteří další členové ODS (např. někdejší „stínová ministryně“ práce a sociálních věcí Páralová, sice reformy kritizují, ale tvrdí, že vládu podpoří. V Právu se domnívají, že i pouhá neúčast výše jmenovaných tří poslanců při hlasování by stačila k tomu, aby „balík“ neprošel, i kdyby pro něj hlasovali Pohanka s Melčákem. Podle toho, co jsem našel v ústavě, však k prohlasování balíku stačí pouhá většina přítomných a ti, co odejdou, jen snižují „kvorum“.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Zaorálek kritizuje v Právu vládu za podporu americké základně v ČR a vytýká jí servilitu k USA. „Vděk obrům je v politice špatný rádce.“ Ovšem. Obry je třeba štvát (laskavý čtenář si doplní vhodnější, leč hrubší slovo). Zvlášť když je jasné, že nás to nebude nic stát, protože dotyční obři jsou na to zvyklí.

V Terstu proběhl mezinárodní kongres vyhnanců a uprchlíků. Pořádala ho Evropská unie vyhnanců, sdružující vyhnance či jejich potomky. V Unii je zastoupeno i deset sudetoněmeckých krajanských sdružení(?). Zpráva, kterou přinesly Lidové noviny, je nejasná, pokusíme se zjistit něco bližšího.

Čeští šlechtičtí restituenti se hodlají obrátit na premiéra, ministra spravedlnosti a vnitra se stížností na postup policie: ta za vlády ČSSD ustavila zvláštní policejní tým, který se měl zabývat restitucemi šlechtického majetku. Na jeho práci se měla podílet i rozvědka. Zároveň si Česká advokátní komora stěžuje u Nejvyšší státní zástupkyně na snahu policie obvinit Joslava Čapka, jenž zastupuje Františka Oldřicha Kinského, z pokusu o podvod: prý zamlčoval důležité důkazy a používal jen ty, které se mu hodily při obhajobě. Při té příležitosti policie „monitorovala“ i advokátův telefon. Advokátní komora upozorňuje, že podobný postup patří k základním právům každého advokáta. Obvinění tohoto typu je skutečně nehorázné.

Podle posledního průzkumu agentury Median ztratila za poslední měsíc ODS 3,9% preferencí, kdežto ČSSD naopak 4,8% získala. Preference komunistů a zelených jsou setrvalé, lidovci ztratili 1,8% oslabili na 5,6%. Vládní koalice má stále náskok před opozicí, ale ztrácí. Nevím, nakolik lze agentuře věřit, ale trend v preferencích, který zachycuje, je věrohodný.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.