Úterý 10. dubna
Exministr Tlustý sice tvrdí, že Topolánkovu reformu v PS nepodpoří, ale protože, jak se zdá, nemá prezidentovu podporu (Klaus prohlásil, zjevně na jeho adresu: všichni si musí uvědomit, že ODS nevyhrála volby s 51% hlasů a reforma musí být kompromis), není příliš pravděpodobné, že by nakonec hlasoval tak, aby to vládu položilo.

Premiér Topolánek se k příkladu Jiřího Čunka vyjádřil v tom smyslu, že pokud otázka stojí: koalice, nebo Čunek (rozuměj Čunkův odchod), má samozřejmě přednost koalice. Otázka, jak se zdá, bohužel zní: lidovci nebo zelení? A ať se premiér rozhodne tak či onak, riskuje existenci vlády.

Vicepremiér Čunek prohlásil, že se nebojí o své postavení a nebude tudíž dnes požadovat od svých kolegů v předsednictvu a celostátním výboru, aby mu potvrdili mandát. Když je o to nepožádá, nemohou mu to odmítnout. Takže bych spíš řekl, že se přece jen trochu bojí.

Jiří Paroubek v otázkách Václava Moravce v ČT prohlásil, že odmítnutí vládního balíku reforem nemusí znamenat předčasné volby: rozuměj, ČSSD udělá všechno proto, aby nebyly, protože by se konaly nejspíš na podzim, a ODS by je prý ještě mohla vyhrát. Není nad upřímnost. Pan Paroubek je pro to, aby volby byly až tehdy, kdy bude jasné, že je ODS prohraje.

Podle Práva je ministr vnitra Langer v podezření, že úmyslně a účelově používal vypůjčené telefony a SIM karty proto, aby mohl volat lidem z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Lituji, ale žádný trestný čin úmyslného a účelového používání telefonů a SIM karet neexistuje, každý může měnit telefony a SIM karty podle libosti. Zajímavé je jen, zda Langer skutečně, ať už vypůjčeným nebo vlastním, telefonem, hovořil s někým z ÚOOZ. Pokud ano, tak ani to samo o sobě není trestné, pokud ne, má policie problém.

Součástí úsporného vládního balíku je změna ve vyplácení nemocenské: za tři dny nemoci se nebude platit nic, za týden zlomek nynější částky, teprve za dlouhodobější nemoc se platby zvýší a dosáhnou nynější úrovně, případně ji dokonce překročí. Nemohu si pomoci, ale to opatření je asociální. Být nemocný tři dny je samozřejmě absurdní. Ale když člověk dostane virózu nebo chřipku a má 39° horečky, musí být týden doma, jinak riskuje zdraví. A to je drtivá většina všech onemocnění.

V Tématu Lidových novin se vyjadřuje Jan Keller, známý nikoli bezdůvodně spíše ze stránek Práva, k romské otázce. Vysvětluje mimo jiné, proč česká společnost toleruje raději homosexuály než Romy. Prý je to proto, že homosexuál je považován za spíše zženštilého, a tedy bytostně neagresivního. To je zajímavá hloupost. Podle téže logiky by aspoň polovina lesbiček měla být považována za spíše zmužštilou, a proto bytostně agresivní. A Rom, který je homosexuál, by měl být brán na milost. Ve skutečnosti na Romech většinové populaci vadí určité způsoby chování, které jednak nemají samozřejmě všichni, a jednak jen některé jsou opravdu asociální, kdežto jiné by se měla většina naučit tolerovat. Zavírat ale před touto skutečností oči a snažit se ji zakecat, jak to dělá v Lidovkách pan Keller, je pokrytectví.

A nakonec zpráva nepolitická: zemřel Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer. Jeho filosofické práce byly otřesné, politické názory směšné. V době normalizace se spustil s StB. Přesto to byl jeden z nejpozoruhodnějších básníků minulého století. Jeho básnické persifláže z padesátých let (později ztratil na síle, zřejmě byl jako autor zrozen právě pro tu strašnou dobu) patří spolu s ranými Hrabalovými verši a prózami k tomu nejlepšímu, co v „neoficiózní“ české poezii doby bolševismu vzniklo. Jako jakousi upomínku na zesnulého cituji pregnantní čtyřverší, které mi zvlášť přirostlo k srdci:

Všechno je v prdeli
ve všední den i v neděli.
Jenom ty filmy sovětský,
ty jsou vědecký.

Středa 11. dubna
Václav Klaus se veřejně zastal Topolánka proti jeho kritikovi Tlustému. Prezidentovy důvody jsou racionální, tentokrát udělal to, co bylo zapotřebí. Jaksi na oplátku slíbili Topolánek a Nečas svým kritizujícím kolegům, že zváží jejich výhrady a pokusí se je zohlednit. Prostor pro něco podobného je ovšem velmi omezený.

Zatím Jiří Paroubek maže Topolánkovým oponentům v ODS kolem huby velkou koalici (dokonce i s Topolánkem by o ní uvažoval), samozřejmě zároveň zdůrazňuje, že další možnost je tzv. levostředá vláda (tj. Paroubek za zády s Filipem). Kdo pak bude ten střed?

Vicepremiér Čunek očekává do tří let majetkové narovnání mezi státem a „církvemi“. Jednak je pozoruhodné, že pan Čunek v té situaci, v jaké je, uvažuje na tři roky dopředu. Jednak mne zaráží ten plurál, církve. Řekl bych, že restituční nároky protestantských církví, pokud jsou, jsou minimální. Pokud jde o zaopatření pravoslavné církve, nebudu se o něm snad ani šířit, o muslimech jak by smet. Existenční záležitost je to pro katolickou církev, protože její provoz je náročný a musí si na něj buď vydělat, nebo se vydat na milost a nemilost ateistickému státu. Nezáviděníhodná situace! Čunek by rád dosáhl restituční tečky (něco vrátit, něco nahradit, pokud se církve - rozuměj církev - vzdají nároků, garantovat jim zajištění na 50 – 70 let). Kardinál Vlk je spokojen, komunisté se brání, že všechno neuloupili oni, a odkazují na prezidenta Osvoboditele a prezidenta Budovatele. Bohužel mají pravdu. V případě toho prvního tak trochu, v případě toho druhého víc.

Dr. Rath tvrdí, že roční limit, který budou muset lidé u lékaře platit, bude 7 – 8 tisíc korun. Jsem starý nemocný člověk a mohu tedy s klidným svědomím říci, že pan doktor jako obvykle kecá. Mne to nepřijde ani na tisíc korun ročně.

Zámek v Opočně byl odňat zpupné šlechtičně, která mluví česky ještě o poznání hůř než paní ministryně Stehlíková (poznamenávám pro rasisty z KSČM) a vrácen všemu lidu. Všeholid se ústy paní ředitelky pardubické odbočky Národního památkového ústavu zavázal, že zámek zůstane přístupný stejně jako za časů paní hraběnky. Ještě že tak. K tématu se vracíme glosou.

Místopředseda Strany maďarské koalice Miklós Duray požaduje pro slovenské Maďary majetkové restituce, případně odškodnění za to, co utrpěli po roce 1945. Požadavek je přirozený a nechápu, proč ho odborník na polštinu a maďarštinu Luboš Palata nazývá kvůli tomu nacionalistou. Jen je třeba podotknout, že na Slovensku byli Maďaři už restituováni v nesrovnatelně větší míře než (neodsunutí) Němci v ČR. Je jich ovšem taky mnohem víc a mají o hodně větší politickou váhu.

Čtvrtek 12. dubna
Rakouští protitemelínští demonstranti zablokovali hraniční přechod u Mikulova. Bylo jich tentokrát sedm. Blokády začínají vypadat jako soutěž o rekord: komu se povede s co nejmenším počtem lidí zablokovat příslušný přechod na co nejdelší dobu. Vítěz by měl být zapsán do Guinessovy knihy rekordů. Mikulovská akce je zatím, pokud se nemýlím, jednička.

Právo zveřejnilo plný text protestsongu, který složil škodovácky odborářský předák Povšík v rámci přípravy na výstražnou stávku, jež má v boleslavské Škodovce proběhnout příští týden. K zdařilému dílku se vracíme zvláštní poznámkou.

Taktéž v Právu kritizují prezidentův výrok, že v případě, pokud se nepodaří policii prokázat Čunkovu vinu, měly by se z toho vůči ní vyvodit důsledky. Prezident měl být asi přesnější, je něco jiného, když se policii nepodaří Čunka usvědčit pro nedostatek důkazů, a něco jiného, když se jasně ukáže, že se nic takového, z čeho je vicepremiér obviňován, nestalo.

Z okolí premiéra Paroubka se prý šíří jakýsi neoficiální seznam sociálně demokratických poslanců, kteří se chystají podpořit vládní reformy. Čtyři z nich (Vlček, Skopal, Šplíchal a Merinová) svou chuť vládu podržet rozhořčeně popřeli, pátý (poslanec Petr Wolf, který se údajně z roztržitosti zdržel hlasování, už když šlo o důvěru Topolánkově vládě) se nevyjádřil. Zajímavé je, jakou oblibu má ČSSD a její lídři ve vyhotovování seznamů údajných zrádců. Tentokrát jde nepochybně o preventivní „pojišťovací“ opatření, jakýsi warning pro ty, co nejsou považováni za dost spolehlivé. Strana, která musí sahat k podobným prostředkům, má nepochybně jakýsi vnitřní problém.

Daniel Strobl píše v dnešní Mladé frontě Dnes: „Přinejmenším od roku 1969 byla StB nástrojem totalitní moci, který navíc otevřeně kolaboroval se sovětskými okupanty.“ Tohle (stejně jako označování StB za „zločineckou organizaci“) mi připadá hodně nepřesné. Za prvé, proč přinejmenším od roku 1969? A za druhé: StB byla politická policie používající spoustu krajně nečistých a zvrhlých prostředků, navíc policie polostátu, který existoval jako jakási předsunutá pozice ruského komunistického impéria. V tomto napojení na cizí okupační mocnost nebyl mezi protektorátem Čechy a Morava a „lidově demokratickým“, respektive „socialistickým“ Československem žádný podstatný rozdíl. A to počínaje 25. únorem 1948, spolehlivé základy byly ovšem položeny už dříve, za spolupráce nekomunistických politiků, stran a organizací. Nekolaborovala StB jako orgán, kolaboroval celý státní aparát, jehož byla součástí. Byl nástrojem kolaborace. A nehraje roli, že se to v letech 1948-68 obešlo bez účasti okupačních vojenských jednotek. Proviněním příslušníků StB (a jejích agentů, připouštím, že ti v o něco menší míře) stejně jako ostatních vysokých exponentů komunistického státu byla tedy spíš než účast v organizovaném zločinu vlastizrada. Je zajímavé, že spousta lidí to ani dnes nevidí. Mimo jiné proto máme ke své nedávné minulosti tak hysterický vztah.

Dalším cílem teroristů z Al Kajdá má být Španělsko. Jde o to obnovit stav před reconquistou. "Neustaneme, dokud neosvobodíme celou zemi islámu od křižáků, odpadlíků a jejich agentů, dokud znovu nevstoupíme do naší Andalusie, o niž nás oloupili…," uvedla ve středu skupina, která se přihlásila ke krvavému atentátu v Alžírsku. Zdá se, že si pan Zapatero a spol. svou distancí od amerických spojenců příliš nepomohli. Inu, appeasement se ještě nikdy nikomu nevyplatil.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.