28.3.2024 | Svátek má Soňa


ZÁBAVA: Historie čajového sáčku (2.)

30.11.2006

Druhý díl historie čajového sáčku pokračuje tam, kde skončil díl první - u prvního čajového povstání. Dnes je těmi několika málo historiky, kteří se odvážili prozkoumat všeobecně neuznávanou historii vzniku druhu čajového sáčku, toto povstání nazýváno Velký vztyk. K Velkému vztyku dochází několik málo let po vzniku praotce čajových sáčků.
Lidé se naučili na sáčcích šetřit rychle.
Jak již bylo řečeno, při prvním čajovém povstání sáčky povstaly z leže do stoje. Ač k tomu bylo nutno mnoho energie, nemělo to příliš velký význam. Některé sáčky prostě zůstaly ve stoje, než je někdo použil, některé byly povaleny větrem či domácí zvěří, některé se ani neudržely vestoje a znovu spadly a jen několik málo z nich povalili nespokojení lidé, znechucení tím, kam ty dnešní čajové sáčky spějí.
Máloco je ovšem tak neústupné jako čajový sáček. Pár dní po Velkém vztyku nastává další povstání. Tentokrát to sáčky vzaly opravdu vážně. Povstal každý jeden z nich, od nejmladších v manufakturách až po ty staré, použité, plesnivé, hnijící, ležící na smetištích a studentských stolech.
A potom přišlo třetí povstání a čtvrté, páté. Sáčky byly neústupné. Koneckonců, argumentují dnes někteří, jak může ustoupit něco, co nemá nohy? Ale mezi lidmi převládl názor, že by se jim to mělo zarazit. Že to takhle dál nejde. Že by to mohlo mít špatný vliv, třeba na kafe. Že je to pěkná lumpárna, když si každý sáček vstává, kdy se mu zachce, a neleží pěkně spořádaně, kde má. Zkrátka, že si na ty sáčky došlápnou.
A tak si na ně lidé došlápli. Nejdřív jenom zlehka, doma, ale zanedlouho už rovnou ve výrobě. Manufaktury zaměstnávaly speciální došlapávače, kteří pečlivě a svědomitě došlápli na každý sáček. Byla to zlatá éra pro výrobce bot. Najednou měli spoustu zakázek na boty, ve kterých se dalo došlápnout na čajový sáček tak, aby se při tom nepotrhal a neušpinil. Někteří pedanti si dokonce kupovali svoje vlastní došlapávačské boty, s tvrzením, že placení došlapávači nevykonávají svojí práci tak svědomitě, jak by měli, a proto je nejlepší si na každý sáček došlápnout sám. Nejdřív si pořídili jen jeden pár, ale později hned dva - jeden pro běžné došlapávání pro vlastní potřebu a jeden pro došlapávání před návštěvou. Zanedlouho se z došlapávání stal trend. Kdo chtěl získat prestiž a uznání, ten musel vlastnit řádné došlapávačské boty. Prestižní došlapávačské boty se vyráběly od jednoduše zdobených lněných, pro nejnižší sortu pijáků, až po zlaté, diamanty vykládané boty pro nejbohatší, které se sice nedaly nasadit a už vůbec ne použít, ale mohli jste jimi oslnit okolí a při položení na správné místo na slunci je i využít na zesílení osvětlení.
Toto došlapávačské šílenství s sebou přineslo dva následky.
Jednak, v době největšího úšlapu, začaly sáčky věřit. Věřily, že jednoho dne se vrátí jejich praotec, prvotní sáček, vysvobodí je a odvede je na místo, kde nejsou lidé a vlhkost vzduchu. Dokonalý svět pro všechny sáčky, lidí a vody prostý, se spoustou došlapávačských bot, na kterých by se dalo dupat, a se spoustou šálků, které by se daly rozbít.
Po zralé úvaze byla tato představa uznána jako naivní a celé toto proroctví bylo zavrženo a nahrazeno novým, které říká že na zemi spadne obrovská kráva a zhubí všechen život. Je velkou škodou, že se nám nejspíš již nikdy nepodaří zjistit, proč si sáčky myslí, že apokalypsu přivodí zrovna padající kráva, nicméně samy sáčky tomuto silně a úpěnlivě věří.
Druhým následkem byl krach na burze, způsobený obrovským množstvím nezdobených došlapávačských bot, které ležely na skladech a nedaly se prodat. Mimovolným důsledkem byla také druhá světová válka. Z tohoto plyne jednoduché proroctví - šlapat po čajových sáčcích znamená válku. Bohužel si to ještě dneska málokdo uvědomuje a člověk neustále dupe po všem, co se mu naskytne.
Krize na burze a válka znamenaly celkové snížení nárůstu populace čajových sáčků. Sáčky však nehleděly okolního světa, a nehledě na všechny problémy lidí stále vstávaly ve svých baleních tak, jak se jim zachtělo.
Sáčky všeobecně počaly očekávat blízký pád obří krávy a situace se zdála být neřešitelnou.
Ale!
Jednou se, náhodou, dostal do skladů starých zašlapávacích bot, které pomalu trouchnivěly, jeden promrzlý bezdomovec a zjistil, že je mu tam celkem příjemně. Jak tam tak pobýval, tak začal nad celou situací přemýšlet a po mnoha týdnech úvah přišel na řešení. Na řešení, co bude fungovat. Tak šel a všem to řekl. A ten, kdo to slyšel, uznal, že je to skvělý nápad, a řekl to dál.
A tak jednoho dne přišla na trh krabička se sáčky čaje. Krabička, která vzbudila senzaci.
Krabička se sáčky ve stoje.
A protože ten, kdo je ve stoje, těžko může vstát a položení veskrze není považováno za revoluční, veškeré problémy byly vyřešeny. Válka skončila, výrobci bot se rekvalifikovali, hospodářství se urovnalo a byl zase jednou klid. Alespoň na chvíli. Ale o tom až zase příště.
Dodatky:
Válka měla tedy všeobecně úplně jiný základ, než je udáváno, o čemž se ale příliš nemluví. Málokdo je ochoten uznat fakt, že za ni mohla snaha lidí dupat po něčem méněcenném ve svém okolí.
Bezdomovec, který celý problém vyřešil, se poté obrátil na příslušná místa, ale bylo mu oznámeno, že postavit sáček dokáže kdekdo, včetně sáčku samotného, a proto není důvod ho ocenit nebo dokonce peněžně odměnit. Po srovnání hospodářství byl starý sklad bot renovován a přestavěn. Bezdomovec byl vyhnán, nedlouho na to umrzl a na jeho zásluhy se zapomnělo. Historikové pak mávli nad touto nespravedlností rukou a šli psát dějiny.

Adam Streck


Adam "Asan" Streck To je škoda pánové, škoda, škoda.... 22:28 3.12.2006
Mablung Já též 8:23 30.11.2006
x nechápu Eee? 6:43 30.11.2006