Pivní hádanka (ri)
Jeden rok jsme se na Silvestra připravovali zvlášť odpovědně. Dovezli jsme sud piva a ubytovali ho na verandě dva dny předem, aby se ustál. Když jsme třicátého přijeli, vnitřní teploměr ukazoval mínus jeden stupeň. Pánové hořeli nedočkavostí, soudek narazili (starý soudek, ne KEG), a do sklenic se líně vyplazilo cosi žlutého, bez pěny a ochutnávajícím hrdinům bleskově zmrazilo zuby,jazyk i žaludek. No pít se to nedalo.
Odborníci odkutáleli soudek do kuchyně a řádně roztopili sporák. A teď kontrolní otázky pro přítomné fyziky:
Do jaké hloubky se zarazí pípa v dřevěném obložení stropu po hodině přihřívání padesáti litrů piva? A kolik piva zůstane v soudku, než se rozkoukají šokovaní pánové a soudek znovu utěsní?
(Odpověď: pípu jsme ze stropu vytáhli bez použití těžké mechanizace, ze soudku ubyla tak čtvrtina a pivo se dalo pít stejně až druhý den).

********************

Stojí prasátko proti zásuvce:
"Chudáčku...oni tě tu zazdili???"

Jde chlápek do hospody, a na rameni má malou opičku. Objedná si pivo, a opička skočí na kulečník a sežere kulečníkovou kouli. Barman se diví, ale chlápek řekne, že vše zaplatí.
Druhý den tam ten chlápek přijde zase s tou opičkou, a ta pro změnu skočí na dort, vezme třešni, strčí si jí do zadku, vyndá a pak ji sní. Barman je znechucen, ale chlápek řekne: "Ani se nedivím, od včerejška si všechno radši předem měří"!

Běhá si takhle zajíc po lese, když vidí jezevce, jak hulí trávu. Zajíc povídá: "Jezevče, jezevče, takový krásný den a ty si takhle ničíš zdraví! Pojď si radši se mnou zaběhat!" Jezevec uzná že má ušák pravdu a jde si s ním zaběhat. Běhají, běhají, když vidí vlka úplně opilého, ale chlastá dál. "Vlku, vlku, takový krásný den a ty si takhle ničíš zdraví! Pojď si se mnou radši zaběhat!" Vlk uzná, že má zajíc pravdu, kdy ž potkají lišku, jak šňupe koks. "Liško, liško, takový krásný den a ty si takhle ničíš zdraví! Pojď si se mnou radši zaběhat!" Běhají, běhají, když potkají medvěda, jak čichá toluen. "Medvěde, medvěde, takový krásný den a ty si takhle ničíš zdraví! Pojď si se mnou radši zaběhat! Medvěd otevře jedno oko a povídá: "Nikam nejdu, kašlu na vás! Pokaždé když si dá zajíc extázi, tak všichni běháme po lese jak debilové!"
(poslala Štětinka)

********************

Česneková pomazánka z lučiny (jajka)
2 lučiny, 2 stroužky česneku (dětem míň) lžíce tatarky, případně trošku mléka.
mažeme na kolečka rohlíku, zdobíme dílkem malé mandarinky připíchnuté párátkem

********************

Jak se vloupat do vlastního domu (Hana Williamson)
Bydlíme na venkově - před námi silnice, za námi les a pastviny. Tak jsme si hrdě pořídili bezpečnostní systém, který pokud je při otevření okna nebo dveří aktivován, tak piští, poušti světýlka, varuje, ptá se na jméno a heslo a když toto není dodáno rychle, volá policii a hasiče.
Byli jsme jednou s manželem za jeho nemocnou babičkou v nemocnici, asi hodinu a půl cesty autem od nás. Manžel právě prováděl klíčovou hygienu, tak měl odděleně klíče na auto od klíčů k domů. I přijeli jsme v sobotu večer domů, vystoupíme z auta - a ejhle, nemáme domovní klíče (zůstaly v nemocnici). Kamarádi, co mají rezervní, nebyli doma. Dostala nápad: než jet hodinu a půl do špitálu, a pak zas zpátky, vstoupíme koupelnovým oknem, které jediné nemá zámek na okně. Okno je dost vysoko a je úzké a manžel je široký, takže to bylo na mně.
Napřed mne přednosta vyzvedával, abych okno "vyloupla". Nepodařilo se. Tak jsme našli zahradní židličku, okno se mi podařilo otevřít a přednosta mne šoupal za nohy oknem hlavou dovnitř. Plán byl takový, že mne šoupne dovnitř, já domácí policii odvolám a cestou řeknu systému heslo. Nepovedlo se. Zatímco světýlka blikala a systém vyhrožoval, já trnula hrůzou, že když mne přednosta pošoupne ještě víc, tak si zlámu vaz. S hlavou v koupelnovém okně se snažím hovořit se systémem. Systém chce heslo. Heslo bylo jméno naší pejsky Grizzly. A tak zoufale vykřikuju " Grizzly, Grizzly!" Grizzlinka však byla moc ráda, že jsme přijeli domů a radostně se rozštěkala. A to byl malér, jelikož se jí bůhví jak podařilo komunikaci se systémem úplně přerušit.
Najednou tu byli šerifové! Modrá světýlka, houkačka. Grizzlinka vyla a soutěžila se sirénou. Když uslyšela cizí lidi, zlostně se rozštěkala. Systém řval. Já visela hlavou dolů nad tím hajzlem, přednosta stál na zahradní židličce, šerifové za ním s vytasenými zbraněmi. Říkáme, že tady bydlíme ale nemáme klíče. Chtějí  identifikaci. Identifikace (jako řidičák) je v autě - ale auto je na jiné straně pozemků. Grizzly uvnitř dělá takový brajgl, že ani náhodou nevypadáme jako její pánečci.
No na konec jsem sebrala odvahu, pod dojmem pistolek jsem se spustila do koupelny a říkám policajtům, že jen co najdu rezervní klíče, tak jim otevřu dveře, aby se přesvědčili, že jsme zákonní majitele reality. Manžel Chet ještě furt stojí na židličce, obklopen šerifama, a tiše říká: Babe, prosím tě, víš jistě, kde jsou ty rezervní klíče???
No dopadlo to dobře, věděla jsem, našla a tak nás nakonec přece jen nezastřelili... 

********************

ZÁPISY POLICEJNÍCH PSOVODŮ
Služební pes sledoval stopu několik metrů a poté usnul.
Nasadil jsem mu pouta, ale než jsem se vzpamatoval, utekl i s policejním psem.
Služební pes sice zadržel pachatele, ale pouta jsem mu musel nasadit já.
Zadržený při zatýkání kousal, proto to asi služební pes nevydržel a kousl ho také.
(poslala Fallowa)

********************

Rýma je zrádná... a nejedním způsobem! (PetraK)
Byla jsem pár měsíců v nové práci, když se - zrovna v období chřipek, rýmy a kašle - ozvalo z kanceláře mého šéfa zavolání: "Nemáš tuhu do mikrotužky? " které jsem já identifikovala jako nejasný dotaz : "Nemáš něco na průdušky?" Abych se ujistila, zeptala jsem se: "Cože? Něco na průdušky?" Vedle bylo chvilku ticho - šéf asi vyhodnocoval situaci, jestli mě má vyhodit, protože se odvedle ozvalo udivené a nevěřící: "Co? Cože mám na půl držky???"  Řezali jsme se tomu asi půl hodiny a já se pak rozhodla nalepit na dveře cedulku: U hluchýho a blbýho. :-D

********************

Reakce mechaniků (m) na poznámky pilotů (p), týkající se odstranění zjištěných závad:

P: Mrtví brouci na předním skle
M: Byli objednáni živí brouci

P: Cílový radar pobroukává
M: Radar byl přeprogramován přidáním písničkových textů

P: Letadlo se za letu chová legračně
M: Letadlo bylo varováno,aby se polepšilo a létalo vážně

P: Zpod přístrojové desky se ozývají zvuky,jako by tam trpaslík na něco ťukal kladívkem
M: Trpaslíkovi bylo odebráno kladívko

P: Zkušební let byl OK, ale automatické přistávání bylo velmi drsné
M: Automatické přistávání na tomto letadle není nainstalováno

P: Něco je uvolněno v pilotní kabině
M: Něco bylo utaženo v pilotní kabině

P: V pilotní kabině je myš
M: Byla nainstalována kočka

P: Motor č.3 chybí
M: Motor byl po krátkém hledání nalezen na pravém křídle

(poslala Fallowa)

********************

Jak mě nezabil vlastní bratr - historka rodinná (Lapil)
To jsme takhle vyrazili na okruh Bretaní naivně se domnívajíce, že nejjednodušší je cesta přes Paříž. Tedy, možná i je, ale výsledkem bylo, že jsme jednu červnovou neděli vpodvečer nepochybně byli ve francouzském rádiu. Samozřejmě skrze bouračku. Nic, co by se nedalo čekat - šestipruhová pařížská verze Jižní spojky, všude plno a já si coby navigátor vzpomněl, že je třeba odbočit; a jak tak řidič koukal do zrcátka, jestli je u sousedů místo, dohnal toho před sebou. Nic vážného, ale přiletěl se podívat vrtulník. Pozorovací, ne lékařský.
Poučení č.1: Ani poměrně rozsáhlé znalosti cizích jazyků nemusí pomoci domluvě. Francouzská posádka dala dohromady jazyky tři (kromě francouzštiny inzerována španělština a portugalština), naše šest (němčina, angličtina, ruština; samozřejmě čeština, slovenština a čistě z plezíru polština)
Poučení 2: Slušní se vždycky domluví; zvlášť skvělý byl pokyn policisty, kterak vyplnit pojišťovácké hlášení: speak stop bum
Poučení 3: V Paříži je nejméně jedna politicky korektní policejní hlídka: chlap, černoch a ženská. Po prvním překvapení je to vlastně rozumná věc - u bouraček nemusí téct rovnou krev, stačí, když tečou nervy, a když tam každý příslušník menšiny má svého příslušníka policie, věci to jedině prospěje.
Poznámka na závěr: Cestou zpět jsme Paříž minuli širokým obloukem. Domů jsme dojeli bez problémů, výfuk upadl až po dovolené, na patnáctém kilometru první cesty do práce.

********************

The original slané lupínky (JoVo)
(á la Pepa z depa)

250 g hladké mouky
125 g másla
100 g strouhaného tvrdého sýra (Eidam)
1 kávová lžička drceného kmínu
l kávová  lžička pepře (zarovnaná)
1 kávová lžička sladké papriky
1 kávová lžička prášku do pečiva
1 kávová lžička soli (zarovnaná)
8 lžic mléka

Suroviny zpracujeme na středně tuhé těsto. Pak po částech vyválíme na tenké placky, přeneseme na plech a nakrájíme rádýlkem.
Pečení: Pečeme při 200 oC uprostřed trouby cca 6-9 min. Zapneme horní i dolní topné těleso.?

********************

Když jeden neví aneb jak jsme dobývali Tok (Zana)
Jo, cestovatelská... Mám veselou historku z cestování, ale předesílám, že z míst, u kterých je vždy poznámka, že se tam nesmí, tak ať tam p.t. čtenář nechodí... tak se taky považujte za varované.
To jsme se předminulé prázdniny usadili na týden v Rožmitále pod Třemšínem s cílem vydat se po stopách fotografa pana Moravce, na jehož stránky jsem tu už upozorňovala. Před časem totiž s kamarády podnikl výstup na brdské osmistovky a moc hezky to popsal. Většina jich je ale jaksi… no prostě ve vojenském pásmu :).
Všechny jsme je nezdolali - vždyť jen vrchol Prahy jsme hledali dva dny! Tedy ne že bychom dva dny bloudili po lese jak Jeníček s Mařenkou, cesta zpět prostě byla ta, co šla z kopce, ale ten nejvyšší bod s obrovským radarem v lese ne a ne najít. To jsou totiž taková překvapení - v místech, kam se nemá chodit, chybí turistické značení! Ještěže jsme měli kompas...
Hlavním cílem našeho snažení byl Tok. Tok je nejvyšší vrchol Brd s výškou asi 860 m. Slovo vrchol v Brdech vůbec dost mate, bývá to spíš náhorní planina. A na téhle planině je dopadovka (tedy cvičná plocha pro vojenské střelby), takže nejen že se tam chodit nemá, ale je i zdravější držet se cestiček, když už tam teda člověk vlezl. To aby třeba nezjistil, že na něco se dá šlápnout jen jednou.
Je to jedno z nejúžasnějších míst, jaká jsem viděla - obrovské, mírně zvlněné vřesoviště, daleké rozhledy na všechny strany... Je tam taky bunkr, takový ten předválečný, a k němu jsme mířili. Míříme, míříme, když tu slyšíme auto. Na bezlesé pláni si člověk přijde tak nějak blbě, když ví, že tam  nemá co dělat. Tak jsme se trošku přikrčili za terénní vlnu a čekáme. Auto byl džíp, takový khaki, zvolna se blížil, přibrzdil... rozjíždí se - ne, otáčí se a vrací ...
Tou dobou už jsme byli vlisovaní do vřesu a snažili se zeleň svých tváří přizpůsobit zeleni okolí. Dlouho se nic nedělo. Nakonec přednosta hadovitými pohyby vytáhl dalekohled a opatrně se připlížil na místo, odkud bylo trochu vidět.
Auto stálo u bunkru, u něj tři chlápci v khaki, ovšem žádní vojenští páni, ale rozložití strýcové, kteří si na rozdíl od nás Tok prohlédnout nepřišli, ale drze přijeli. Jediná útěcha byla, že když jsme vstali, oklepali ze sebe hlínu a začali se blížit, tak docela svižně ujeli...

********************

Po aktivu důstojnického sboru odpovídá ruský generál na dotazy svých podřízených. "Dojde ke třetí světové válce?" "Je to dost pravděpodobné." "A kdo bude naším nepřítelem?" "No, možná Čína." "Ale my máme jen 150 milionů obyvatel, a jich je půl druhé miliardy. Můžeme nad takovou přesilou zvítězit?" "V moderní válce je důležitější kvalita, ne kvantita. Pět milionů Židů bojovalo v několika válkách proti 50 milionům Arabů, a vždycky vyhráli." "A soudruhu generále - máme dost Židů?"

Jaký je rozdíl mezi českou a ruskou armádou?
Žádný, obě jsou schopný se dostat za tři dny na Václavák.

Baví se čínský prezident a ministr obrany:
M: Jakési česko nám vyhlásilo válku.
P: Kolik jich je?
M: Asi 10 milionů.
P: A v kterém hotelu bydlí?!?
(poslal FF)

********************

Sýrové pečivo

250 g hladké mouky
250 g tuku (máslo, Hera, Dukát)
250 g sýra (Eidamská cihla)
1 vejce
trochu soli

Mouku, tuk, 200 g strouhaného sýra, sůl, žloutek zpracujeme na vále. (Možno přidat trochu mleté, sladké papriky).
Těsto vyválíme na slabý plát, který potřeme bílkem, posypeme zbytkem strouhaného sýra a pečeme v horké troubě. (Peče se rychle, do trouby je možné dát kastrůlek s vodou. Vytváří se pára a pečivo je lepší).
Tvary se vykrajují tvořítkem. Důležité je těsto slabě vyválet a péci v horké troubě!

********************

Módní přehlídka SEXY PRÁDLA v podání "babi" Šnajdrové (87 let) (Julča)
Paní Šnajdrová je naše milá sousedka, která naši domácnost několikrát denně navštěvuje a hojně zásobuje nejrůznějšími sladkostmi naše děti (a my je potom tajně jíme s Vilémem u kafe).
Paní Šnajdrová chodí každý den "za babkama na park", sraz je ve 14 hodin v parku na Hybešce a protože paní Šnajdrová je svérázná a nenapodobitelná osoba, kterou nesmírně baví život, byla osazenstvem parku z mnoha vtipných důvodů zvolena "paní kulturní" a vymýšlí babkám zábavný program (ten má pro některé osoby skandální dopad, jak se dočtete dále...). Minulý rok v létě přišla "na park" navlečená do svatebních šatů za "pět korun z blešáku", potom se z nich nemohla vysoukat, tak je musela celé roztrhnout, aby se z nich vůbec dostala, ale já mám pro vás tentokrát jinou historku:
V květnu měl Vilém narozeniny a paní Šnajdrová mu přišla popřát s každodenním talířkem, na kterém byly 4 syrové řízky, prý si "máme udělat baštu". Za chvíli odběhla, že mu musí udělat překvapení: přišla s kanárkově žlutým dámským spodním prádlem "body" a vyprávěla nám úžasnou historku, jak připravila "pro park" módní přehlídku právě v tomto oblečku a četla při tom následující text:
Milé dámy! (doslovný přepis, laskavě paní Šnajdrovou zapůjčený)
Naše firma Tuti Fruty zahájila přehlídku módního secsi prádla. Je to krásná souprava provedená z umělého hedvábí a krajky a je provedena v barvě bílé, modré a růžové. Je velmi vhodná pro slečny a paní a zvlášť je výhodná pro Vás, dámy, které jste už delší dobu provdány a Váš manžel po stránce secsu pokulhává. Když si, milé dámy, tuto soupravu obléknete, úspěch je zaručen!!! U Vašeho manžela dojde okamžitě k velkému pohlavnímu vzrušení a tím pádem okamžitě slušně řečeno k souloži. Dáma se při této souloži betálně spotí, a proto nedoporučujeme, aby dáma v této soupravě setrvala celý den, neboť by páchla jako tchoř. Proto doporučujeme, aby dáma tuto soupravu přeprala ve vhodném pracím prostředku a to doporučujeme Ariel a to bez namáčení. Pozvali jsme na tuto přehlídku Mis Evropu (paní Šnajdrová významně ukazuje na sebe), která naše pozvání přijala a bude tak moc laskavá a tuto soupravu Vám teď předvede. Vám milé dámy moc děkuji, že jste se v tak hojném počtu dostavily a ještě si dovoluji podotknout, že tato souprava je dostupná všem a je provedena v čísle 48-58 a za pouhých 1 680 Kč. Ještě jednou Vám milé dámy děkuji a zase někdy se těším při další naší přehlídce na shledanou!!!
Celá historka má konec, nezlobte se, ale nemůžu ho vynechat... Babky se tak smály, když paní Šnajdrová četla tento text a promenádovala se v tom krajkovým body až se jedna s výkřikem: "Já ščím!!!" počůrala... a to už je definitivní konec a nic z toho jsem si nevymyslela... (jméno dotyčné paní je z pochopitelných důvodů změněno...

********************

Psychiatr. Žurnalista dělá interview s profesorem psychiatrické kliniky a mimo jiné se zeptá: "Pane profesore, jak vlastně rozhodujete, kdo bude u vás na klinice přijat a kdo ne?" Profesor odpovídá: "Uvažovanému pacientovi dáme lžíci, kávový šálek a kbelík. Postavíme ho do koupelny před plnou vanu a vyzveme ho, aby vanu vyprázdnil." Žurnalista na to: "Aha, ten zdravý použije samozřejmě kbelík!" "Ne," odpoví profesor, "ten zdravý vytáhne špunt. Vážený pane, jaký chcete pokoj, s balkonem nebo bez balkonu?"
(poslal JoVo)

********************

Mám dost třetího tisíciletí, protože:

1. se pokouším zadat své heslo i na mikrovlnou troubu.
2. ptám se svých kolegů vedle u stolu e-mailem, zda mají chuť jít na pivo a oni odpoví e-mailem "O. K. Dej mi ještě pět  minut".
3. mám 15 různých telefonních čísel, abych se dovolal svojí tříčlenné rodině.
4. denně v práci hovořím s lidmi z jiného kontinentu, ale ještě jsem si letos nepopovídal(a) se svým sousedem.
5. si koupím nový počítač a za týden je  zastaralý.
6. důvod, proč ztrácím kontakt se svými přáteli je, že ovládám jen jejich e-mailové adresy.
7. již neznám tarif za poštovní známku.
8. většinu vtipů, které znám, jsem četl(a) v e-mailech.
9. uvádím jméno firmy, když jsem večer doma a zvednu telefon.
10. z domova se pokouším volat přes nulu.
11. jdu do práce za tmy a za tmy se vracím domů.
12. moji rodiče o mně říkají: "pracuje s počítačem".
13. čtu si tento článek a neustále přikyvuji.
14. právě přemýšlím, komu můžu tuto zprávu dále poslat.
(poslala Jajka)

********************

V domě žijí tři sestry, všechny v opravdu požehnaném věku. Nejčipernější je ta nejmladší, které je teprve pětaosmdesát, takže starší sestry se na ni dost spoléhají. Jednou volá ta nejstarší z koupelny: "Prosím tě, buď tak hodná a řekni mi - jdu do vany nebo z vany?" Potom se ozve ta prostřední, která stojí na schodech: "Prosím tě nevíš, jestli chci jít nahoru nebo jsem sešla dolů?" A ta nejmladší si řekne: "Holky zapomětlivý, to snad není možný! Jednou se doma úplně ztratěj. Ještěže já mám hlavu jasnou!" Zaťuká si na čelo a zavolá do domu: "Hned jsem u vás! Jenom se jdu kouknout, kdo to klepal..."

Sedí babička s dědečkem na zápraží a oba honí mlsná. A tak dědeček povídá: "Poslouchej, já dojdu pro nějakou zmrzlinu. Co ty na to?" Babička se dlouho nerozmýšlí a už diktuje: "Pro mě vezmi čokoládovou a jahodovou, s vanilkovou polevou a s oříškama!" Děda vstává a jde. Babča za ním volá: "To si to ani nenapíšeš? Určitě toho zase půlku zapomeneš!"
Za nějakou chvíli se dědeček vrací a v rukách drží dvě obrovské plněné bagety. Babička si prohlíží přinesenou pochutinu a zakroutí rezignovaně hlavou: "Já jsem věděla, že to zapomeneš. Copak jsem ti neříkala, že nechci s hořčicí???"
(pamatuje si: Dede:))

Veselého Silvestra a vše nejlepší do nového roku 2007

přeje všem svým čtenářům
Dagmar Ruščáková

PS: Děkuji tímto laskavému patronátu Neviditelného Psa a pohostinství Lidovek, díky kterým se tu můžeme denně scházet a hledat to nejlepší na tom, co nám život přináší.

Aspoň virtuálně - na zdraví!